Dvě tisíciletí staveb ve dvanácti kapitolách. Sledujeme, jak se z primitivních přístřešků staly katedrály, továrny a nakonec chytré domy.
Egyptské pyramidy stanovily monumentální měřítko. Řecko dalo světu tři sloupové řády — dórský, iónský a korintský — a chrám jako dokonalé cvičení v proporcích. Řím k tomu přidal oblouk, klenbu, kupoli a beton, který na dva tisíce let předběhl svou dobu.
Po pádu Říma se Evropa učí znovu stavět. Masivní zdi, malá okna a polokruhové oblouky. Kostely dokázaly ustát nájezdy i staletí. Klasickou ukázkou je bazilika s příčnou lodí a apsidou.
Lomený oblouk, žebrová klenba a opěrný systém uvolnily zeď. Vznikla katedrála — stavba plná světla, barev a vertikální dynamiky. Katedrála sv. Víta v Praze je toho evropským vrcholem.
Itálie znovu objevuje Vitruvia. Symetrie, geometrie a proporce se stávají zákonem. Poprvé v dějinách se stavitel podepisuje pod dílo a získává status umělce. Do Čech přichází s pozdním nádechem — vlámské štíty, sgrafita, letohrádky.
Odpověď protireformace. Dynamické průčelí, iluzivní freska, rozlámané římsy. V Čechách rodina Dientzenhoferů, Santini a Ignác Vlach staví krajinu, kterou dnes fotíme pohlednicovým objektivem.
Osvícenství přináší úctu k pravidlům. Klasicismus, empír, později neorenesance a neogotika oblékají banky, divadla a muzea do kostýmů minulosti. Vzniká moderní evropské město s bulváry a činžovními domy.
Reakce na sériovost průmyslu. Organické linky, přírodní motivy, sklo, keramika a kovářská krása. V Praze Obecní dům a Hlavní nádraží, ve Vídni Otto Wagner, v Barceloně Gaudí.
Nová hmota — ocel, sklo a železobeton — dovoluje odbourat vše zbytečné. Le Corbusier píše pět bodů nové architektury, Mies staví pavilon v Barceloně, Loos v Praze Müllerovu vilu.
Poválečná Evropa staví rychle a v měřítku, jaké dosud neznala. Syrový beton se stává jazykem, kterým se mluví o veřejné službě — školách, knihovnách, obchodních domech.
Návrat historických motivů, barvy, humoru. Reakce na strohost modernismu, která otevřela cestu k pluralitě dnešní scény.
Digitální nástroje, dřevo znovu jako konstrukční materiál, důraz na energetickou soběstačnost. Architekt se učí naslouchat místu, klientovi i planetě.